Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

Kopie obtisku Krista na roušce svaté Veroniky je i v katedrále

Mnoho vzácných relikvií, které jsou součástí Svatovítského pokladu je dnes již mírně pozapomenuto, a přesto to byly ty nejvzácnější části tohoto cenného souboru. V postní době se však nabízí upřít pozornost na dílo, které přímo připomíná utrpení Ježíše Krista při stoupání na Golgotu, kde za nás zemřel a po třech dnech vstal z mrtvých.

 

Kdo se v postní době účastní pobožností křížové cesty, jistě se nyní rozpomene na šesté zastavení, připomínající událost, která není zachycena v žádném ze čtyř kanonických evangelií. První záznam o Veronice, která mu při jeho cestě na Golgotu prokázala milosrdenství a podala roušku, aby si otřel tvář a ta se do této roušky otiskla, se objevil v jednom z apokryfních spisů, které nejsou součástí Písma Svatého. Mělo se jednat o tzv. Akta Pilátova, která nebyla zařazena do biblického kánonu a jsou součástí tzv. Nikodémova evangelia. Zde se objevuje postava Bereniké. Přesto se příběh setkání svaté Veroniky s Pánem Ježíšem rozšířil a stal se všeobecně známým. Později o něm hovoří i známá německá mystička, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová. Rouška svaté Veroniky navíc není jediným případem, kdy se tvář Pána Ježíše měla otisknout do plátna. Dalším velmi známým případem látky, která měla zachytit obraz Pána Ježíše a dodnes zůstává předmětem vědeckých bádání, je tzv. Turínské plátno, částečně také rouška z Ovieda, která je pravděpodobně stejného původu. Legenda také hovoří o malíři Annaniášovi, který se na žádost nemocného edesského krále Abgara neúspěšně snažil portrétovat Pána Ježíše, ten proto vzal ubrus, otiskl do něj svoji tvář a poslal jej králi, který ho políbil a uzdravil se. Tento obraz na látce, nazývaný mandylion, se měl zachovat až do dnešních dnů a je součástí relikviáře v papežských sbírkách v Římě.

 

Dřívější umístění svatovítského veraikonu

 

Rouška svaté Veroniky pak dala vzniknout několika kopiím, které se souhrnně nazývají veraikony („vera ikon“ = „pravý obraz,“ odtud dle některých teorií i jméno Veronika). Praha a její katedrála byly ve středověku natolik významným duchovním centrem, že jeden z nich, zhotovený se svolením samotného papeže Urbana V. podle originální relikvie uchovávané v Římě, se stal součástí i našeho chrámového pokladu. Z Říma ho přivezl císař a král Karel IV. Obraz je namalován na dřevěné desce, v Praze k němu císař Karel nechal domalovat rám ozdobený obrazy českých světců – sv. Víta, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Prokopa a sv. Zikmunda; nahoře anděl drží pásku s nápisem „Sanctus sanctus sanctus dominus deus sabaot (svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů); dole jiný anděl též drží pásku s nápisem: Agnus est Agnus qui occisus est IC (Beránek je Beránek, který byl zabit, Ježíš Kristus). Obraz byl často uchováván na hradě Karlštejně, do Prahy býval přivážen pouze při příležitosti korunovace nebo pohřbu krále. Trvale je v naší katedrále umístěn od poloviny 17. století. Býval vystaven za sklem vedle oltáře v kapli svatého Kříže naší katedrály, o které byla řeč již v souvislosti s milánským křížem; k vidění bývá v dnešní době také na některých výstavách.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Foto: Knihovna Metropolitní kapituly

Aktuality & články

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.

  • Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při restaurování historického mobiliáře katedrály byly objeveny historické dokumenty

    Při opravách střech kostelů bývají obvykle restaurovány zlacené makovice na hrotnicích věží. V nich často nacházíme vložené historické dokumenty, které naši předkové zanechali budoucím generacím a sami do nich dokumenty pro příští generace vkládáme. V letošním roce nás otevření jedné takové makovice čeká. Je umístěna na vrcholu věže kostela svatého Apolináře na Novém Městě v Praze, který patří naší metropolitní kapitule. Ta právě letos dokončí poslední etapu opravy střech tohoto nádherného kostela založeného císařem Karlem IV. Historické dokumenty jsme však nalezli i na místech poměrně neobvyklých, a sice přímo v katedrále.

  • Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Péčí Metropolitní kapituly byl zrestaurován mobiliář Staré sakristie

    Slavení liturgie, šíření úcty k českým zemským patronům, výstavba katedrály a péče o ni, to vše a nejen to patří k základnímu poslání pražské metropolitní kapituly, která na Pražském hradě působí již 1054 let. Za samotnou výstavbou katedrály udělala kapitula symbolickou tečku dne 12. května 1929, kdy dostavený chrám posvětil kapitulní děkan Jan Nepomuk Sedlák, pomocný biskup pražský. Přestože chtěla kapitula ve zvelebování chrámu i nadále pokračovat, následný vývoj událostí k tomu již neposkytl mnoho příležitostí. Německá okupace Československa naši kapitulu personálně zdecimovala a komunistický převrat v roce 1948 vedl mj. k likvidaci Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, která vznikla v 19. století z iniciativy našeho kanovníka Michala Pešiny z Čechorodu. Dnes budova katedrály patří České republice, která zajišťuje údržbu, opravy a restaurování částí stavby. Kapitula však nadále pečuje o cenný historický mobiliář, který zůstal v jejím vlastnictví a nadále slouží k liturgickým účelům.

  • Noc kostelů 2025 v katedrále

    Noc kostelů 2025 v katedrále

    Jednou z nejvýraznějších akcí ve veřejném prostoru, která spojuje nejen katolické chrámy, ale všechny synagogy, modlitebny, kostely a katedrály všech různých denominací a konfesí je Noc kostelů v pátek 23. května. I tento rok se do ní zapojí i katedrála a to tradičním spojením mluveného slova a hudebních vstupů. Bude možné nahlédnout do normálně nepřístupných prostor a vidět to, co je normálně skryto pátravým očím věřících i turistů. 

  • Prezentaci ročenky Česká architektura  2023 – 2024 spolupořádala Metropolitní kapitula

    Prezentaci ročenky Česká architektura 2023 – 2024 spolupořádala Metropolitní kapitula

    V reprezentačních prostorách kapitulního děkanství ve Vikářské ulici v těsném sousedství naší katedrály proběhlo v úterý 29. dubna zajímavé setkání odborné i laické veřejnosti při příležitosti představení ročenky Česká architektura 2023 – 2024. To letos spolupořádala Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze ve spolupráci se společností PROSTOR – architektura, interiér, design, o.p.s., která ročenku vydává již 25 let. V aktuálním vydání se čtenáři totiž dozví také o významném architektonickém a stavebním projektu, díky kterému se naše metropolitní kapitula zapsala tučným písmem do novodobých dějin Pražského hradu. Jedná se o rekonstrukci a dostavbu novogotické budovy Nového proboštství na náměstí U sv. Jiří v těsném sousedství naší katedrály. Tato budova, která byla kapitule vrácena v roce 2016 ve zcela zdevastovaném stavu, byla díky intenzivnímu nasazení a péči kapituly zachráněna a byl jí opět vdechnut život. Poprvé v dějinách bylo zpřístupněno nádvoří této budovy veřejnosti, kromě záchrany a příkladné památkové obnovy historické budovy navržené a postavené předposledním dómským stavitelem Josefem Mockerem vznikly na nádvoří také dvě novostavby, navržené na půdorysu dříve zbořených hospodářských objektů, které dnes veřejnosti slouží.

  • Připomínáme si 56 let od smrti Josefa kardinála Berana

    Připomínáme si 56 let od smrti Josefa kardinála Berana

    Dozněly poslední tóny slavnostního rekviem. Jednoduchá rakev přikrytá lesklou látkou stojí v apsidě římského chrámu, daleko od československé vlasti uvězněné rudou ocelí. Náhle se chrámem rozléhá tiché šustění látek a pomalé kroky malého průvodu. Proti všem zvyklostem přichází ztichlým kostelem k rakvi papež Pavel VI. v pluviálu, modlí se a provádí výkrop rakve. Rakev bude zanedlouho uložena tam, kde nikdy žádný Čech předtím neležel – v kryptách chrámu svatého Petra ve Vatikánu po boku papežů Pia XI. a Pia XII. Taková pocta náleží v dějinách jen jedinému muži, skromnému rodákovi z Plzně, který život zasvětil eucharistii a práci – Josefu kardinálu Beranovi.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení