Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – II. díl

Nádherné dílo vídeňského architekta Josefa Emanuela Fischera z Erlachu a zlatníka Josefa Würtha v chórovém ochozu katedrály, které bylo v roce 1736 z podnětu samotného císaře a císařovny zbudováno ke cti svatého Jana Nepomuckého, uctívaného již po generace věřícími z celého světa, mělo v dějinách několikrát doslova namále. Nechybělo mnoho a stovky kilogramů ryzího stříbra mohly být roztaveny a použity pro jiné účely. Nebylo by to poprvé, kdy by naše katedrála přišla o vzácná umělecká díla, která byla zpeněžena za účelem financování armády, rozkradena nebo zničena z ideologických důvodů. Již Zikmund Lucemburský nechal rozebrat nádhernou výzdobu hrobu svatého Václava ze zlata a drahých kamenů, chrám vyplenili i husité a kritickým byl zejména rok 1619, kdy kalvinisté pod vedením dvorního kazatele Abrahama Sculteta vydrancovali interiér katedrály a tehdy zneuctili i hrob Jana Nepomuckého, který v té době ještě nebyl prohlášen ani za blahoslaveného, ale byl uložen na stejném místě v chórovém ochozu. Zneuctění tohoto hrobu zobrazuje jedna z dřevořezeb Kašpara Bechtelera, dnes skrytá právě za stříbrným mauzoleem, která byla vytvořena krátce po bitvě na Bílé hoře.

Pro stříbrné mauzoleum se stalo kritickým zejména období Napoleonských válek. Tehdy čelila Svatá říše římská obrovskému náporu, který nakonec nepřežila. Právě obsazení Porýní, zřízení loutkových států na území říše, Napoleonova korunovace francouzským císařem a postup francouzských vojsk vedl k tomu, že náš císař a král František II. prohlásil rodové državy Habsbursko-Lotrinského rodu v roce 1804 rakouským císařstvím a o dva roky později se zřekl římského císařského titulu. Na samotném území Koruny české proběhla světově známá bitva u Slavkova, kde Napoleonova vojska rozdrtila spojené armády Rakouského císařství a Ruského impéria. Takové válečné neúspěchy pochopitelně značně vyčerpávaly státní pokladnu.

 

František Pallas de Lauro, kanovník a děkan Metropolitní kapituly

 

Napoleonské války trvaly až do roku 1815. V roce 1810 proto bylo rozhodnuto o předání stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého do státní mincovny. Stovky kilogramů ryzího stříbra (některé odhady hovoří dokonce o šesti tunách) by jistě přinesly do státní pokladny cenné prostředky v tak nelehké době. Likvidací tak významného poutního místa by však reputace císaře, který byl zároveň korunovaným králem českým, nejen v Českém království značně utrpěla. A na to se císaře pokusil upozornit kněz a kanovník naší kapituly František Pallas de Lauro v dopisu, který císaři napsal. Tento kanovník pocházel z uherského rodu Pallasfalva, kanovníkem naší kapituly se stal již v roce 1789 a v letech 1820 – 1823 byl kapitulním děkanem. Jeho žádost císaři byla naštěstí vyslyšena a stříbrné mauzoleum tak zůstalo na svém místě.

 

Detail stříbrné výzdoby náhrobku

 

Další ohrožení nejen mauzolea, ale i katedrály jako celku, přinesla II. světová válka. Již v před okupací zbytku Československa hrozil říšský maršál Hermann Göring prezidentu Háchovi vybombardováním Hradčan včetně Pražského hradu. K tomu naštěstí nedošlo, ale pozdější hrozba náletů na okupovanou Prahu ze strany spojenců byla naopak vnímána velmi vážně. Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta, která ve válečných letech v omezenému režimu a s dosazenými německými osobnostmi nadále fungovala, od roku 1942 postupně zastavovala stavební práce a soustředila se na ochranu vzácných uměleckých děl v katedrále, aby je ochránila před případným leteckým útokem na Pražský hrad. Naštěstí se tato opatření ukázala být jen preventivní. Dotkla se však i stříbrného náhrobku svatého Jana Nepomuckého, který byl v roce 1943 celý rozebrán a uložen do románských sklepů Pražského hradu, kde byl společně s mramorovou bustou z náhrobku Leopolda Šlika a stříbrnými bustami zemských patronů z Vlašimské kaple zazděn masivní cihelnou zdí s železnými dveřmi.  Samotná křišťálová rakev s ostatky svatého Jana byla uložena do kapitulní knihovny pod Velkou jižní věží. Na mramorový sokl byla provizorně umístěna světcova socha. Ostatní náhrobky a umělecká díla byly obezděny, některé klenby byly provizorně podepřeny a byl posílen systém protipožární ochrany katedrály včetně posílení systému hydrantů a byla zajištěna další protiletecká opatření, na kterých spolupracovala metropolitní kapitula se stavební hutí.

Přestože i centrum Prahy na konci války zasáhlo spojenecké bombardování, katedrála a Pražský hrad zůstaly ušetřeny. Po skončení války tak mohly být veškeré zazdívky a obezdívky odstraněny a nádherné mauzoleum sv. Jana Nepomuckého se vrátilo zpět na své místo v chórovém ochozu katedrály, kde zůstává živým centrem úcty k tomuto celosvětově proslulému světci dodnes.

 

Text: Ing. Ondřej Stříteský

Aktuality & články

  • V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    V sobotu přijme kněžské svěcení Jan Hála

    Již od Velikonoc se v katedrále nezastavil kolotoč slavností, svátků a pontifikálních bohoslužeb. Jen za červen jsme v pořadu měly už šest zvláštních bohoslužeb a obřadů. V sobotu 21. června však přichází vrchol červnových mimořádných bohoslužeb, neboť v katedrále přijme kněžské svěcení jáhen Římskokatolické farnosti Dobříš Jan Hála. 

  • Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

    Unikátní klenba Chórové kaple katedrály zblízka

    V letošním roce se nám naskytla zcela mimořádná příležitost detailně si prohlédnout pozoruhodné klenby naší katedrály zblízka. Metropolitní kapitula a Správa Pražského hradu totiž zahájily společně restaurování Chórové kaple, která je umístěna v přízemní části renesanční Wohlmutovy kruchty v severní části transeptu. Zatímco kapitula převezla do restaurátorských dílen dřevěný mobiliář a uvolnila tak dočasně celý prostor kaple, Správa Pražského hradu ho zaplnila lešením, aby mohlo být provedeno restaurování stěn i kleneb.

  • Slavnost Těla a Krve Páně v katedrále

    Slavnost Těla a Krve Páně v katedrále

    Velikonoční dobu a Letnice, kterými je toto dlouhé liturgické období ukončeno, završuje následně několik po sobě jdoucích slavností. Neděli po Seslání Ducha Svatého slavíme Nejsvětější Trojici, hned následující čtvrtek pak nádhernou slavnost Těla a Krve Páně a o týden později v pátek oslavíme Nejsvětější Srdce Ježíšovo. To tvoří pomyslnou tečku za oslavami hlavních událostí dějin spásy. Do konce liturgického roku pak oslavujeme svátky a slavnosti spojené s Pannou Marií, apoštoly a svatými, které již mají pevné datum, abychom pak až poslední neděli oslavili slavnost Ježíše Krista Krále, kterou je liturgický rok uzavřen.

  • V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    V neděli 15. června si v katedrále připomeneme titulární slavnosti sv. Víta

    Zcela výjimečná je naše katedrála množstvím světců, kteří jsou v ní pohřbeni a vyzdviženi k úctě oltáře. Jedná se celkem o pět hlavních zemských patronů, v blízkosti katedrály na Pražském hradě a ve Strahovském klášteře se pak nachází další tři a v samotné katedrále se nachází velké množství ostatků celého zástupu dalších svatých. Jedna ze světově nejvýznamnějších relikvií, která je v naší katedrále uchovávána, patří svatému evangelistovi Lukášovi. Avšak první ze světců, kterému byl v 10. století nově založený kostel zasvěcen, je svatý Vít. Ačkoliv je mu naše katedrála zasvěcena dodnes, stal se tento křesťanský mučedník postupem času trochu upozaděn. Svatý Václav jako věčný panovník české země, svatý Vojtěch jako druhý pražský biskup a hlavní patron diecéze a konečně svatý Jan Nepomucký, český světec uctívané po celé planetě, nám byli přirozeně bližší než mučedník, který během svého života v Čechách nikdy nebyl, žil velmi daleko na jihu Itálie a v době jeho života ještě na našem území neexistovala civilizace. Přesto se právem řadí mezi české svaté, jméno Vít v českém prostředí zdomácnělo a jeho sochy nalezneme v mnoha českých městech.

  • Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    Výročí patnácti let od úmrtí probošta Jaroslava Škarvady, kanovníka katedrály i papežské baziliky

    V loňském roce jsme vzpomenuli na probošta naší metropolitní kapituly a titulárního biskupa litomyšlského Mons. ThDr. Jaroslava Škarvadu, od jehož narození uplynulo přesně 100 let. V sobotu 14. června na něj budeme pamatovat znovu, protože uplyne 15 let od chvíle, kdy tohoto svého obětavého a laskavého služebníka po dlouhém a plodném životě náš Pán povolal z tohoto světa.

  • Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Stříbrný náhrobek svatého Jana Nepomuckého – I. díl

    Na měsíc květen připadne v katedrále obvykle hned několik velkých slavností. Některé slaví celá církev a týkají se Velikonoční doby, Letnic a na ně navazujících slavností Páně. Data těchto slavností jsou pohyblivá a přímo souvisí s datem Velikonoc. Dvě slavnosti však mají pevné datum a souvisí přímo s katedrálou. Je to výročí jejího posvěcení slavené dne 12. května a slavnost svatého Jana Nepomuckého dne 16. května, českého mučedníka a světce, který je v katedrále pochován a jehož sláva doslova objímá celou planetu napříč světadíly. V těchto dnech dokonce hostila Papežská kolej Nepomucenum v Římě zajímavou návštěvu: ctitele svatého Jana Nepomuckého až z Filipín! Úcta k českému světci na opačné straně Země je jedním z nádherných dokladů univerzality Kristovy církve.

Děkujeme, že při návštěvě katedrály respektujete tato základní omezení